IRIS – úchvatný výlet do sveta filmu

25. září 2011 se po několika letních předpremiérách divákům představila nová show Cirque du Soleil se stálým působištěm v Los Angeles – IRIS. Tématem, které spojuje jednotlivá čísla, je tentokrát film. Autoři totiž umístili představení do toho nejsrdcovatějšího srdce Hollywoodu, do velkolepého Kodak Theatre, kde se od roku 2002 předávají ceny Americké filmové akademie – Oscary. Cirque du Soleil „obsadil“ divadlo minimálně na příštích deset let – samozřejmě s výjimkou doby, kdy v něm bude probíhat oscarový ceremoniál – a kvůli představení v něm provedl řadu stavebních úprav. Jsem moc rád, že se mohu se čtenáři tohoto webu podělit o osobní zážitek z tohoto fantastického představení.

IRIS znamená duhovku, součást oka, které je pro sledování filmu tím nejdůležitějším orgánem. Show je pak příběhem mladého melancholického hudebního skladatele jménem Buster, který se zamiluje do krásné a dětsky naivní herečky Scarlett. Oba objevují svět filmu od jeho počátků, tj. od oživlých předmětů, které vzniku filmu předcházely (jde o herce v příslušných kostýmech, např. mladík s kamerou na hlavě či půvabná dívka s funkční replikou vynálezu z filmové prehistorie, bubnovým zoetropem, kolem pasu). Výlet za stříbrné plátno pak pokračuje stylizovanými scénami, které připomínají němé, černobílé či animované filmy, prostředí velkého filmového ateliéru a některé filmové žánry, např. film noir.

Jak jsou milovníci Cirque du Soleil zvyklí, i v IRIS se mohou nechat unášet řadou nádherných artistických performancí na špičkové světové úrovni i klaunskými či tanečně-akrobatickými kreacemi. Vedle klasických ukázek moderního cirkusu (vzdušný balet artistů-dvojčat nad hlavami diváků, hadí ženy v originální choreografii…) jsou to i zcela nová čísla, vzniklá právě pro tuto show a inspirovaná filmem. S nimi do představení přibyly nové prvky, které v jiných show Slunečního cirkusu neuvidíte a které odpovídají právě ústřednímu tématu. Jedním z nich je zapojení několika kamer, které snímají dění na scéně či v publiku. Jejich záběry se promítají na jeviště a kamery se tak stávají plnohodnotnými členy hereckého souboru.

Mimořádně efektní je sekvence nazvaná Filmstrip, ve které je jeviště rozděleno na sedm částí – stylizovaných políček filmového pásu. V každém se pak odehrává tentýž děj, ale fázově posunutý, tj. s mírným zpožděním oproti vedlejšímu políčku. Do dalšího „levelu“ toto číslo vstoupí s použitím kamery: každý herec přímo na jevišti natočí nějaký pohyb, např. gesto zděšení. Následně předstoupí před první část „filmového pásu“, kde se záběr přehraje, a herec sám na natočený obraz reaguje (anebo obraz „reaguje na něj“). Vzápětí totéž s obměnou zopakuje u dalšího políčka atd. Toto simultánně provádí hned několik aktérů, u každého políčka jeden. Vzniká tím bohatá, mimořádně nápaditá a zábavná pohybová „fuga“, která – jak teď jistě sami cítíte – se dá jen velmi těžko popsat slovy.

To ovšem platí pro všechna ostatní čísla: gigantické stínohry, organizovaný zmatek ve filmovém ateliéru s dekorací džungle, poetické žonglování se smetákem, komické číslo s elektronicky vytvořenými stíny neexistujících předmětů, klaunské předávání filmové ceny, kterou vyhraje překvapený divák, pro tramplínovou honičku policajtů a gangsterů na městských střechách a pro řadu dalších. Popravdě řečeno, nápadů a atrakcí je v tomto představení tolik, že jeden lidský mozek není schopen je všechny najednou absorbovat.

Nepominutelnou součástí show je hudební soundtrack skladatele Dannyho Elfmana (mj. autora hudby k filmům Chicago, Spider-Man, Terminator Salvation či k seriálům Simpsonovi a Zoufalé manželky). Chytlavé melodie a velmi barvité aranžmá přecházejí od vzdušných a poetických pasáží přes tajuplně temné nálady až k optimistickým pochodovým rytmům. Vzhledem k velkoryse pojatému „filmovému soundtracku“ se na vytváření hudby podílel zatím největší počet muzikantů, jaký Sluneční cirkus angažoval – celá stovka. Jejich nahrávky se při vystoupení doplňují s živým doprovodem osmi hudebníků v sále.

Jedním z nejpříjemnějších překvapení bylo poznat ve svérázném vousatém klaunovi Johna Gilkeyho, herce a mima, který se na tvorbě show autorsky podílel a kterého jistě znáte z hlavních klaunských rolí v záznamech show Quidam a Varekai. Poslední hezké překvapení pak čekalo při listování v katalogu na stránkách s hereckým obsazením: jednou z tanečnic a artistek na bungee lanech byla Slovenka Silvia Vršková.